Hledání

Přihlášení

Home arrow Články arrow Jak na to? arrow Aerodynamika a mechanika letu - Trekování
Aerodynamika a mechanika letu - Trekování PDF Tisk E-mail
Autor: Ivan Kraus, 06. 04. 2008 (7045x shlédnuto)
trackV návaznosti na pátý díl seriálu Aerodynamika a mechanika letu vám přinášíme samostatný článek věnovaný výhradně trekování. Nezapomeňte na bezpečnost a dbejte pravidel, na která autor v závěru článku upozorňuje.


Pro efektivní trekování je potřeba dosáhnout maximálního poměru mezi vodorovnou a svislou rychlostí skydivera, což znamená nejen letět v perfektní trekovací poloze, ale také zaujmout optimální úhel těla vůči horizontu. Tento úhel není v průběhu trekování konstantní, ale je nezbytné jej neustále podle měnících se podmínek korigovat.

Základním požadavkem je přiblížit své tělo tvaru rovné desky a klouzat při úhlu náběhu α = 45° (viz Aerodynamika a mechanika letu - 5. díl) a zajistit, aby tento úhel náběhu byl zachován po celou dobu trekování. Podívejme se jak tohoto zdánlivě jednoduchého požadavku v praxi dosáhnout.

Na úplném počátku trekování (v „nulté" vteřině) po signálu k rozchodu sestavy je vodorovná rychlost nulová a proto i proud vzduchu nabíhá svisle ze spodu. Pro získání co maximálního horizontálního (vodorovného) zrychlení je potřeba maximální vodorovné síly, v této situaci síly vztlakové L, optimální úhel náběhu je 45° a správná poloha je 45° pod horizontem.

 

 

Postupným zrychlováním v horizontálním směru se však tato situace změní. Nabíhající proud vzduchu přestane být ve svislém směru a se vzrůstající vodorovnou rychlostí se začne stáčet proti skydiverovi. Proto je pro zachování optimálního úhlu náběhu 45° nutné úhel vůči horizontu úměrně zmenšit. Po dosažení maximální vodorovné rychlosti (cca 5 až 7 vteřin po zahájení trekování) nastane rovnovážná situace rovnoměrného klouzání bez dalšího zrychlování. Výsledná aerodynamická síla R se vyrovná s tíhou skydivera G a úhel vůči horizontu již dále zmenšovat nesmí.

 


 

Trekující skydiver na obrázku dosahuje vysokého poměru mezi vztlakem a odporem cca 0,5 a současně klouzavosti cca 0,5 (tedy ze 100m výšky urazí cca 50m vodorovně). Úhel náběhu je nezbytných 45°, avšak úhel skydivera vůči horizontu je však „pouhých" cca 20°. Toto je optimální situace.

 

Ztráta klouzavosti

Pokud by skydiver „tlačil na pilu" a zmenšoval úhel vůči horizontu příliš rychle, došlo by k nadměrnému zvýšení úhlu náběhu nad 45° a tím k poklesu vztlakové síly L (viz obrázek).

 


Výsledná aerodynamická síla R se z optimální pozice proti síle G (na obrázku čárkovaně) vychýlí poněkud dozadu. Tím se horizontální rychlost začne zpomalovat a dojde ke zhoršení trekovacího úhlu (klouzavosti).

Pokud by změna úhlu náběhu nebyla ihned korigována, tak výše zmíněné zpomalení horizontální rychlosti vyvolá další zvýšení úhlu náběhu a další snížení horizontální rychlosti, až se celá situace ustálí na velmi velkém úhlu náběhu s velmi malým trekovacím úhlem a velmi malou klouzavostí.

 


 

K těmto situacím nedojde okamžitě, ale díky setrvačnosti se určitým malým zpožděním. Pokud ovšem dojde k zásadní ztrátě horizontální rychlosti popsané výše, je potřeba začít znovu s náklonem 45° pod horizontem.

Obdobná situace nastane při zhoršení aerodynamických vlastnosti skydiverova těla a tím při snížení dosažitelného poměru mezi Cl/Cd způsobeného např. prohnutím v pase, špatnou polohou rukou, zakopnutými a/nebo nepropnutými nohami atd., které sníží dosažitelnou horizontální rychlost. Protože v těchto případech je dosažitelná klouzavost nižší, musí se úměrně zvýšit úhel vůči horizontu aby byl zachován optimální úhel náběhu 45°. Informace o správném držení děla při trekování jsou k dispozici např. ve starším článku o trekování na 4000.cz a na blueskies.cz.

Pokud si nejste jisti, zdali je váš úhel náběhu při trekování optimální, je vždy lepší úhel náběhu spíše snížit (zvýšit úhel vůči horizontu). Možná tím sice o něco snížíte maximální dosažitelnou klouzavost trekování, ale vyhnete se s větší jistotou zásadní výše popsané ztrátě klouzavosti.

Je tedy potřeba mít stále na paměti, že důležitý je správný úhel náběhu vůči proudu vzduchu v daném okamžiku a nikoliv náklon těla vůči horizontu. Nelze tedy zaujmout „optimální" úhel cca 20 vůči horizontu a očekávat, že vše půjde samo. Je potřeba aktivně neustále úhel vůči horizontu korigovat, protože jakmile jej zmenšíte příliš (i jeden stupeň hraje roli), tak začnete brzdit, čímž zvětšíte úhel náběhu a začnete brzdit o to víc.

Osobně jsem viděl jednoho mírně pokročilého skydivera (poměrně nedávno v Kunovicích), který měl patrně tuto „cool" trekovací polohu nízko pod horizontem „načtenou" z různých skydive/B.A.S.E. videí. Tento skokan sice učinil správné rozhodnutí trekovat v již v cca 2000m (podpadnul trochu větší formaci), ale potom na zemi se hrozně se divil, že byl spatřen základem formace (včetně mne) v cca 1200m horizontálně téměř na stejném místě, kde trekování začal.

Chystáte-li se účastnit větších RW formací, trénujte trekování kdykoliv a kdekoliv k tomu budete mít příležitost. Trénujte maximální klouzavost, trekujte na břiše i na zádech, naučte se rychle převracet polohy čelem k zemi na záda a zpět (ang. roll neboli výkrut) při zachování maximální klouzavosti (na zádech je dosažitelná klouzavost trochu menší) a přesného směru.

Kromě perfektního trekování můžete svoji bezpečnost při otvírání po velké sestavě zvýšit tím, že před nahmátnutím padáčku provedete výše uvedený výkrut a přesvědčíte se o volnosti prostoru kolem vás.

Nácvik trekování při sólo seskoku se provádí zásadně KOLMO na směr náletu. Před seskokem vaši činnost oznamte řídícímu seskoků (pokud budete ze 4000m správně trekovat, budete otvírat cca 1,5km horizontálně od osy náletu). Informujte se o směru náletu a seznamte se pro snazší orientaci s topografií terénu (schválení této činnosti příslušným instruktorem pro skydivery s kvalifikací B a nižší je považováno za samozřejmost). Pokud provádí v jednom náletu tento nácvik dva skydiveři (každý sólo), tak každý trekuje na opačnou stranu. Pro větší počet skydiverů, pokud jsou ve výsadce i skydiveři s jinou činností, je potřeba určit max. dvě skupiny (ve skupině se trekuje společně a každá směřuje na opačnou stranu od osy náletu), domluvit činnost (kamera), nouzové postupy pro ztrátu orientace, různé výšky pro otvírání atd.

V případě ztráty orientace při trekování platí pravidlo z velkých formací:

  • Okamžité ukončení činnosti
  • Svislý pád
  • Otevření ve výšce těsně nad hranicí určenou předpisy pro minimální výšku otevření dle kategorie.

Pro toho, kdo chce (bezpečně) skákat velké formace, není na nácvik trekování nikdy škoda letenky.

Ivan Kraus, Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny

 

Další články autora:

Aerodynamika a Mechanika letu - MANTA nebo BOX?

Aerodynamika a Mechanika letu - 7. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 6. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 5. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 4. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 3. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 2. díl

Aerodynamika a Mechanika letu - 1. díl

Přistání na sportovní padáku - 2. díl

Přistání na sportovní padáku - 1. díl




  Komentáře (1)
RSS komentáře
 1 Přidal Goldik27, 09. 04. 2008 11:26
K vylepseni klouzavosti je pri seskocich Tracking Dive pouzita technika - hlava dole a ramena protlacena tez dolu vytvari misku a skoro pripazene ruce se dlanemi dolu protlacuji pod telo, na skodu neni ani mirne negativni prohnuti v panvi ... proflakla pozice skokanu na lyzich :)

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

 
< Předch.   Další >