Hledání

Přihlášení

Home arrow Články arrow Jak na to? arrow Velké sestavy – big ways
Velké sestavy – big ways PDF Tisk E-mail
Autor: Lojzek Šprachta, Ivan Kraus & spol., 06. 07. 2006 (5881x shlédnuto)

Big Way1. Sehnat lidi

Sehnat lidi na velkou sestavu je zdánlivě snadná věc. Prakticky je to ale v našich podmínkách velký problém. Většina lidí, kteří mají něco naskákáno, nebo něco umí, se nejdřív zeptá „kdo tam bude?“ a bez ohledu na to, kdo tam opravdu bude, poté začínají nejrůzněji smlouvat o tom „kdo by tam měl či neměl být“ a podobně. V horším případě pak roznášejí po letišti i mimo něj nejrůznější zvěsti, pověsti, pomluvy apod.

Pokud se ale člověk vypořádá s těmito škarohlídy, a pokud se opravdu dá dohromady parta lidí, kteří si chtějí skočit big way, nezbývá než postupovat podle následujících kroků.

2. Briefing

Naplánovat sestavu (loading), určit si sloty, úlohy a samotné provedení, by měl v našich podmínkách (do 20way) dělat jeden člověk. Ostatní by se mu do toho neměli míchat a i když mají své výhrady, tak si je má každý nechat pro sebe. Protože co člověk, to názor, a pokud by se každý snažil mluvit a prosazovat svoje názory, tak by nakonec nikdo nikdy žádnou velkou sestavu neskočil. A pokud je člověk, který sestavu loaduje alespoň trochu kompetentní a pokud jsou účastnící sestavy schopní splnit svůj vlastní úkol, neměli by do toho mluvit.

U briefingu by se měl předem domluvit čas, aby na něm všichni byli. Není nic horšího, než když v době kdy se má konat briefing, je jeden člen sestavy na záchodě, jeden v hospodě, jeden kdesi venku telefonuje a jeden skáče tandem nebo kameru. Takové chování vede pouze k tomu, že ostatní jsou naštvaní a celou akci provází špatná nálada celého teamu. Takže každý by si měl ujasnit své priority a tomu se přizpůsobit. Tudíž když jedu na letiště skákat velké sestavy, tak chodím včas na briefing, snažím se plnit své úkoly v sestavě a neobtěžuji ostatní svými výhradami k detailům. Briefing je taktéž posledním místem, kde můžu říct, že na svou práci v sestavě z nejrůznějších důvodů nestačím a že potřebuji jednodušší, nebo jiný slot. V tuto chvíli se rozhodně nikdo nebude zlobit a bude mít tato výhrada větší pochopení od ostatních, než třeba zbořená sestava za volného pádu.

3. Výskok

Podle způsobu výskoku se vzhledem k základu (base) má každý svou zvláštní funkci.

Floater – vyskakuje před základem a po výskoku stoupá (suduje) směrem k formaci.
Base – nebo také základ, má za úkol se co nejrychleji pochytat a poté padat optimální rychlostí (dost rychle). V základu by měl být určený (velmi zkušený) člověk který hlídá aby se základ neotáčel vůči zemi a byl ve správné orientaci vůči směru letu výsadkového letounu, padal svisle a hlavně optimální rychlostí. Nedodržení jedné s těchto podmínek má za následek ztížení práce ostatních, v některých případech i nepochytání sestavy. Základ může mít jednoho, ale i mnoho členů.
Diver – vyskakuje za základem a klesá k sestavě.

Výskok z letadla by měl být co nejrychlejší, i za cenu drobných ústupků ve formě výskoku do nestabilní polohy, avšak pozor: zbrklost způsobuje kolize ve dveřích, které vždy vedou k prodloužení výskoku. Je třeba mít na paměti, že pozdní výskok jednoho divera hned za základem zdržuje všechny ostatní divery dosud v letadle a prodlužuje dobu potřebnou k pochytání sestavy. Výskok plného obsazení L-410 by měl být do cca tří sekund. U větších sestav (při velikosti sestavy blížící se plné kapacitě letadla) musí být pozdní diveři připraveni v letadle co nejblíže pilotní kabiny a vybíhat ke dveřím až na signál ze základu „SET“. Je to nezbytné pro vyvážení letadla, jinak dochází k jeho házení a narušení plynulosti/rychlosti výskoku (vhodné konzultovat s piloty). Pozor na zachycení padákem/výstrojí o rám dveří. V případě drženého základu, by měl základ „vyplavat“ respektive se srovnat do pěti sekund po výskoku. Nedržený výskok má tu výhodu, že z letadla vypadne víc lidí najednou během co nejkratší doby.

4. Skládání sestavy

Cesty při vytváření sestavy - pohled shora Schematický boční pohled na velkou formaci Sektory

Každý má svůj dojížděcí sektor v němž se přibližuje k sestavě, viz obr.

Referenční body jsou lidé v sestavě podle kterých se orientujeme. Nejlépe jeden v základu, soused, případně někdo výrazný na jiném místě v sestavě.

Svoje referenční body a sektory, si musí každý zapamatovat při briefingu. Každý by měl mít minimálně tři referenční body a každý by měl přesně znát svůj sektor. Je to dobré pro případ kdy někdo v sestavě chybí a tudíž někomu nějaký referenční bod chybí. Rovněž tak by nikdo neměl k sestavě přijíždět z jiného sektoru, neboť i on sám může být referenčním bodem někoho dalšího, tudíž by docházelo ke křížení drah ostatních. Co může pak vyvolat křížení sektorů a drobné kolize blízko u sestavy si jistě dokáže každý představit sám. Zde se mj. ukáže kvalita práce základu.

Hrubé přiblížení se provádí do určeného sektoru VEDLE SESTAVY!!! s ohledem na zakázané a katastrofické zóny, s účelem srovnat rychlost padání se sestavou a připravit se na jemné přiblížení. Centrum pozornosti se rozděluje 50/50 mezi sestavu (její polohu a rychlost pádu) a sledováním pozic ostatních diverů (pro zabránění kolize).

Jemné přiblížení se provádí z relativní výškové úrovně cca 1m nad sestavou ze vzdálenosti cca 5-10 m od sestavy. Postupným přechodem z polohy Manta do polohy Box s fixovanou polohou loktů a jemným dobržďováním koleny se zapojíme do sestavy na centimetr přesně a hlavně JEMNĚ!!! – hrubé zapojení (obvykle spojené s „oddychnutím“: „tak jsem to zvládnul“) znamená rozvlnění sestavy a velmi ztěžuje zapojování ostatním. Nejste-li si jisti, že se čistě a jemně zapojíte, raději se nezapojujte, vyčkejte a nacvičujte synchronizované padání těsně vedle sestavy).

Postupy zapojování a let ve formaci

Postupy zapojování a let ve formaci

Samotný let ve formaci je v poloze zvané box. Tato poloha je na rozdíl od polohy Manta stabilní a tedy se v ní lépe zvádají případné vlny či nárazy. Manta je poloha nestabilní, tudíž se v ní rychleji přechází do změn. Proto je vhodná k závodním 4way (8way) nikoliv k big way. Pozor však na natažené ruce do strany – opak Manty – znemožňují práci při letu v sestavě.

Při přiblížení k sestavě se vyvaruji pohybu v zakázaných, nemluvě katastrofických zónách nad a pod sestavou, případně nad a pod jinými skydivery.

Katastrofická zóna je prostor:

  • přímo nad sestavou (nad diverem nebo skupinou diverů) s podtlakem tedy „řídkým vzduchem“. Tato zóna sahá do poměrně velké výšky nad sestavou.
  • přímo pod sestavou (pod diverem nebo skupinou diverů) v místě, kde skydiver, který zde nemá co dělat, naopak „seberete vzduch“ sestavě nad ním a dojde k jejímu zboření. Tato zóna je sice relativně nízká, avšak skydiver pod sestavou v prsní poloze má z pravidla velmi zhoršený přehled o tom, kde se on vůči sestavě právě nachází.

Zakázaná zóna je taková, ve které:

  • je blízko ke katastrofické zóně (zpravidla nad sestavou)
  • je zásadně ztížená prostorová orientace (zpravidla pod sestavou)

Pokud se náhodou v zakázané zóně ocitnu, ať už kvůli kolizi, nebo kvůli mé vlastní chybě, tak musím tuto zónu co nejrychleji opustit, vrátit se do pracovního prostoru a opakovat přiblížení k sestavě. Jakýkoliv pobyt v zakázané zóně může mít za následek zboření sestavy. Pobyt v katastrofické oblasti má vždy za následek kolizi se sestavou, jejíž vážnost je přímo úměrná velikosti sestavy!

Místo v sestavě kam se zapojuji se nazývá slot.

Zapojením na svůj slot ovšem práce nekončí. Sestava má tendenci s přibývajícími členy padat pomaleji, proto se všichni musí snažit aby tomu tak nebylo. Proto neustále vyvažuji, nekoukám se kde kdo lítá, nesnažím se pro nikoho sahat, nebo natahovat. V sestavě nesmí být pnutí. Pokud je pnutí, pouštím se, srovnám výšku a opět se zapojím. Gripy nejsou na chytání a držení se, ale na spojení. Na sestavě nevisím, nýbrž se sestavou letím. Dívám se směrem do středu sestavy a jsem připravený okamžitě reagovat na vzniklé vlny, nárazy, pnutí.

V případě, že se na mne zapojí další člen sestavy nešetrně, ba přímo že do mne narazí, musím náraz ustát i za cenu že se pustím. V žádném případě bych neměl náraz poslat dál ve formě impulsu do ostatních. Tyto impulsy mohou vyvolat vlnění sestavy a v případě že se setkají dvě protichůdné vlny někde v sestavě, mohou mít za následek zboření sestavy. Vždy je lepší varianta ta, že bude v sestavě někdo chybět, než ta, že se sestava zbortí. Proto když vidím, že z nejrůznějších důvodů se nemohu zapojit, tak se nezapojím, než abych sestavu nějak zbořil, nebo nějak ohrozil bezpečnost sebe či ostatních.

5. Změny tvarů

Klíčovat (dávat povel ke změně) má jeden člen sestavy. Nejlépe ze základu, na kterého všichni dobře vidí a který má dostatek informací o úplnosti sestavy. Tyto informace může získat buď sám tak, že vidí posledního zapojujícího se člena, nebo tak, že mu dá znamení někdo na koho dobře vidí a kdo sám má nejlepší přehled o celistvosti sestavy.

Často se ale také dělají změny tak, že se povel ke změně dá v určité výšce. V tom případě se potom zapojují ti co ještě zapojení nebyli do dalšího tvaru. Tato metoda se často používá při tréninku a přináší s sebou určité riziko toho, že ti co přiletí k sestavě pozdě, nevědí jak a kam se mají zapojit.

Práci ve změnách je zapotřebí důkladně nacvičit na briefingu.

6. Rozchod

Podle velikosti sestavy se volí počet fází rozchodu. Důležité je přesně dodržet výšku rozchodu i výšku otvírání padáku.

Postupy při rozchodu sestavy

Důsledně dbám, abych se při trekování od sestavy držel ve svém sektoru. Snažím se v určeném čase a výšce uletět co nejdelší vzdálenost od sestavy. Signál že otvírám padák je pouze ten, že dávám před sebe ruku zatímco nahmatávám výtažný padáček. Zbytečné mávání rukama před otevřením padáku nás připravuje o čas a tedy i o další metry trekování pryč od sestavy.

V případě že v době rozchodu jsem mimo sestavu, se výška mého otvírání stává automaticky pod plánovanou výškou otvírání všech ostatních.
Po otevření padáku okamžitě zkontroluji své okolí, ještě před provedením úkonů. Padák v tuto dobu řídím předními nebo zadními popruhy.
Nikdy neuklesávám spirálou, sleduji neustále prostor kolem sebe a přistávám do vyznačeného prostoru. V případě že není domluvený směr přistání předem, všichni přistávají podle směru přistání prvního.

7. Debriefing

Součástí každé větší či menší sestavy by měl být i debriefing. Na něm by se všichni měli podívat na video a vyhodnotit průběh seskoku, ukázat jednotlivé chyby a poučit se z nich. Všichni by ale měli mít na paměti, že skáčeme pro radost, tudíž rozbor chyb by měl probíhat bez zbytečné hysterie a přehnaném stresování těch co chyby udělali.

Nejčastější chyby kterých se u větších sestav dopouštíme jsou tyto:

  • Pomalý výskok způsobuje že se sestava zbytečně dlouho chytá a poslední členové mají těžší práci.
  • Pomalý základ způsobuje že ostatní se těžko zapojují, nebo stěží drží level (výšku a rychlost pádu) sestavy.
  • Práce v zakázaných zónách může snadno přerůst v práci v katastrofických oblastech a zborcení celé sestavy
  • Špatná sudovací poloha. Při sudování se nedívám před sebe nahoru na sestavu. Suduji bokem k sestavě, dívám se pod rukama.
  • Zastavení dopředné rychlosti o sestavu vyvolává vlny a pnutí v sestavě, při tvrdších dojezdech se může sestava dokonce úplně zbortit.
  • Křížení sektorů, kličkování u slotu působí komplikace dalším členům a zpomaluje pochytání sestavy.
  • Držení se sestavy i při pnutí způsobí to, že se sice sám udržím, ale mohu utrhnout někoho jiného, v horším případě část celé sestavy, která se tímto rozpadne.

Toto byly asi nejčastější chyby s nimiž se můžeme setkat. Samozřejmě výčet všech možných chyb by byl velmi dlouhý a byl by na samostatný článek. Každopádně bychom měli mít neustále na paměti, že základem všeho je bezpečnost a jí podřídit všechny aktivity, ať už za volného pádu, tak při letu na padáku a při přistání. Pamatujte že seskok nekončí otevřením padáku, ale bezpečným přistáním všech aktérů na zem a opuštěním přistávací plochy.




  Komentáře (5)
RSS komentáře
 1 Přidal Jana, 12. 07. 2006 07:25
Prosím o více takových článků!!! Obrázky jsou výborným doplňkem pro lepší představu, jak to v praxi vypadá. Více takových informací!!! Díky :)
 2 Přidal Gondo, 12. 07. 2006 07:30
Vyřídím autorovi, aby se více snažil :)
 3 Přidal Wolfíček, 13. 07. 2006 11:50
Docela hezký obrázky. Jen tak dál
 4 Přidal ferdinand, 01. 08. 2007 16:18
Věčná škoda, že příležitostí na klasické big ways je jak šafránu a dokonce ubývají, nejsou lidi na tuto disciplínu. Představa 20-way je už pomalu sci-fi. Přitom big ways jsou na skákání to nejlepší.
 5 Přidal Hanka, 02. 08. 2007 06:54
Ferdinand: moje rec. U nas je nejvetsi problem v lidech. Bud se sejdou nadsenci, co by meli skakat spis dvojky a nebo se nesejde nikdo, protoze dostat lidi, co to umej a hlavne co se spolu snesou na jednu dropzonu, je temer mimo realitu. Nezbyva nez zacit jezdit do Klatov na bigway kempy nebo do Nemecka (skoda, ze letos nevysel ten Cochstedt...). Muj obdiv ma Jitka Hejlova za pripravu kocicek - je to hrozne nevdecna prace.

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..

Powered by AkoComment Tweaked Special Edition v.1.4.6
AkoComment © Copyright 2004 by Arthur Konze - www.mamboportal.com
All right reserved

 
< Předch.   Další >