Parašutismus bývá označován za nebezpečný sport. Řada lidí začíná se skákáním právě proto, aby se naučili překonávat strach. Zpočátku to znamená hlavně boj se sebou samým a s vrozenými instinkty.
Než se začneme zabývat způsoby překonávání strachu, měli bychom se pokusit porozumět jeho příčinám a důsledkům. Pokud ke strachu zaujmeme správný postoj, můžeme jej využít k dosažení pozitivních výsledků.
Podle vnímání rozlišujeme tři úrovně strachu:
Úroveň 1:Lechtání u žaludku, „mravenčení“ (napětí, vzrušení – příjemné)
Úroveň 2:„Bojuj nebo uteč“
(vystupňované obavy, neklid, nervozita – stimulující)
Úroveň 3:„Solný sloup“
(vše pohlcující zděšení, panika, strnulost – blokující)
Hranice mezi jednotlivými úrovněmi nejsou ostře vymezené; je vhodné
na ně pohlížet jako na odstíny šedé, přičemž úroveň 3 odpovídá
nejtmavší barvě.
Mnoho lidí tvrdí, že při seskocích necítí strach. Osobně si myslím,
že to není pravda. Tito jedinci pravděpodobně zakoušejí pouze strach
úrovně 1. Běžným lidem stačí k dosažení této úrovně jízda na horské
dráze nebo sledování horrorového filmu. Úroveň strachu v těchto
případech zůstává nízká vlivem pocitu relativního bezpečí prostředí a
vědomí jistoty, že to „dobře skončí“ – prostě se posadíme a „užijeme si
to“.
Parašutistický seskok představuje značně odlišnou situaci. Rychlost
a hluk vytvářejí mnohem méně přátelské prostředí a navíc se sami musíme
aktivně přičinit o výsledek. Extrémní povaha parašutismu má za
následek, že většina lidí bezprostředně začne pociťovat strach
úrovně 2. Právě na tuto úroveň se proto zaměříme a pokusíme se najít
cesty, jak se změnou svého chování vrátit zpět do blízkosti úrovně 1.
Se strachem úrovně 3 se mohou setkat hlavně ti, kdo se parašutismem
nezabývají a kterým ke zděšení stačí pouhá představa, že by měli
vyskočit z letadla. Přesto se některým začátečníkům stává, že ve
dveřích „ztuhnou“ nebo že je strach zcela zablokuje. Pokud je to váš
případ, čtěte dál – i vám může tento článek pomoci.
Bojuj nebo uteč
Protože jediný možný „útěk“ v této situaci znamená rozhodnout se
neskočit, můžeme předpokládat, že většina čtenářů se rozhodne
„bojovat“. Pokusme se tedy rozebrat důsledky, ke kterým stav „bojuj
nebo uteč“ vede.
Pocit „bojuj nebo uteč“ nás zasahuje na nejvnitřnější úrovni. Je to
projev prvotního pudu fyzické sebezáchovy. Jako takový má zásadní vliv
na naše mozkové pochody, smyslové vnímání a schopnosti. Zrychluje se
srdeční činnost a do krevního oběhu se dostává adrenalin a
noradrenalin, který cítíme všude. Vůči tomuto efektu není nikdo zcela
imunní. Naše reakce závisí na tom, jak jej zvládneme.
Pro překonání silných obranných mechanismů svého těla si musíme
vypracovat pevný mentální přístup. Instinktivní reakce ne vždy pracují
v náš prospěch. Je ironií osudu, že právě ty obranné reakce těla, které
by nám měly zajistit bezpečí, nás mohou v parašutismu přivést do
nebezpečných situací. Abychom překonali své instinkty, musíme se
soustředit na mentální strategie a naučit se využít změněný stav mozku
pozitivním způsobem.
Fyzický efekt pocitu „bojuj nebo uteč“ podněcuje naše tělo k
reakcím, kterým se ve skutečnosti musíme vyhnout. Vlivem zvýšené
srdeční aktivity se mění i naše dýchání. Začínáme dýchat rychle a
povrchně nebo dokonce zcela zadržujeme dech. To vytváří napětí a
připravuje naše tělo na boj – my ovšem potřebujeme být ve vzduchu
uvolnění.
Je prokázáno, že pravidelné a hluboké dýchání v mnoha situacích
zmírňuje bolest, napětí a stres. Způsob dýchání je klíčem k fyzickému a
pocitovému uvolnění. Vnitřní konflikt mezi přirozeným pudem tělesné
sebezáchovy a správným, bezpečným jednáním se zde projevuje v plném
rozsahu.
Stočení do klubka
Kromě toho existuje další, často přehlížený fyzický pochod, který
může působit problémy při výskoku a s polohou těla ve volném pádu. Pud
sebezáchovy zde opět pracuje proti nám. Naše tělo má při velkém
ohrožení nebo stresu tendenci bránit se stočením do klubka. Cílem je
zajistit ochranu hlavy a genitálií. Bohužel je to pravý opak stabilní,
„roztažené“ polohy, která je našim cílem ve volném pádu: hlava má být
zvednutá a pánev vytvářet „náběžnou hranu“. Těžko se lze divit, že tyto
protiklady mohou mozek zcela zahltit.
Vraťme se nyní na chvíli k příkladu horrorového filmu. Protože víme,
že nejde o skutečnost, můžeme mít jistotu, že jeho sledování pro nás
nebude mít žádné následky. Skutečný život však takové jistoty nenabízí.
I pouhá jízda do blízkého obchodu či jiná každodenní činnost může mít
tragické vyústění.
Je smutnou skutečností, že nejen média, ale i naše rodina či přátelé
soustřeďují svou pozornost na toto jediné hledisko našeho sportu.
Zdrojem děsivých myšlenek jsou představy o možných důsledcích událostí.
Nemůžeme se proto divit, že v nestřežených okamžicích se naše myšlení
automaticky začne zabývat tím nejméně pravděpodobným důsledkem seskoku.
Jakmile se toto uvažování spojí s primárním pudem sebezáchovy,
dostáváme se do začarovaného kruhu.
Mentální příprava
Nejprve je vhodné soustředit se na fyzické příznaky. Techniky, které
zde popisujeme, jsou součástí mentální přípravy. Velmi doporučuji
pravidelně cvičit některou z technik „řízeného dýchání“, které tvoří
součást meditací, sebehypnózy atd. Tato cvičení vám pomohou vědomě se
soustředit na rytmus vlastního dechu. Když si pak během letu do výšky
uvědomíte, že se vaše dýchání mění, připomene vám to, abyste opět
začali dýchat správně. To by vám mělo pomoci dosáhnout většího
fyzického uvolnění a lepšího soustředění na samotný seskok.
V okamžiku výskoku je napětí nejintenzivnější – byly zaznamenány
srdeční frekvence přes 200 tepů za minutu. Pokud při výskoku dostatečně
hlasitě pronášíte povely nebo odpočítávání, přinutíte tím plíce k
výdechu, který uvolní napětí v prsou. Přirozenou reakcí těla je
následné nadechnutí, které vás uvede do správného rytmu dýchání hned na
začátku volného pádu.
Využijte svůj dech
Vědomým ovládáním dýchání můžeme ovlivnit to, jak se cítíme. Tento
poznatek můžeme zobecnit i na způsob, jakým myslíme. Často se říká, že
75 % seskoku se odehrává na zemi. Zkoušky nanečisto a mentální příprava
mají zásadní význam pro všechny úrovně zkušenosti, ale zvláště pro
začátečníky, kteří stále „bojují se strachem“. Opakování posloupnosti
událostí a akcí přispívá k vývoji svalové paměti a důvěrnému osvojení
poloh uvolňovačů. To samo o sobě pomáhá odstranit část napětí a
současně nabízí příležitost k procvičování relaxačních technik.
Pokud se naučíte soustředit na svůj dech a celkové uvolnění v této
časné fázi, budete to mít ve vzduchu o to jednodušší. Osobně doporučuji
procvičit si seskok nanečisto a soustředit se přitom na důkladné
uvolnění zápěstí. Zkušenosti říkají, že pokud jsou zápěstí napjatá a
ztuhlá, bude takové i celé vaše tělo.
Nemyslete na to, co by se MOHLO STÁT, ale soustřeďte se na to, co CHCETE, ABY SE STALO.
Nezapomeňte, že režii seskoku máte plně ve svých rukou – vše, co ve
vzduchu uděláte, se nějakým způsobem projeví. V průběhu nácviku na zemi
a letu do výšky byste měli stále myslet na fyzické uvolnění a mentální
přípravu. Pokud necháte myšlenky volně těkat, začnou dříve nebo později
odbíhat nežádoucím směrem.
Pozitivní účinky strachu
I když si to málokdo uvědomuje, strach má také pozitivní účinky.
Podívejme se proto i na ně, protože představují další způsob, jak
zmírnit vliv strachu. Vědomí nebezpečí nás chrání před nehodami, kterým
se lze vyhnout.
Nebraňte se strachu za každou cenu, ale berte jej jako podnět k
pozitivnímu jednání. Mějte dost strachu na to, abyste nezapomněli
pečlivě kontrolovat dráhu letu, abyste nebrali na lehkou váhu varování
a nebezpečné situace. Mějte dost strachu na to, abyste se ujistili, že
máte zapnuté AAD a zkontrolované všechny trny. Pokud ve vás vzbuzuje
obavy kterákoli součást výstroje nebo činnost při seskoku, promluvte si
o tom s někým a ujistěte se – rázem budete mít o starost méně.
A hlavně využívejte svůj strach k důslednému procvičování nouzových
postupů. Existuje koneckonců jediná situace, kdy je strach odůvodněný –
když po odpočítání zjistíte, že nad hlavou nemáte padák schopný letu. A
právě v tento okamžik se všechny sebezáchovné instinkty, které vám
dosud činily potíže, mohou opět obrátit ve váš prospěch – pokud ovšem
víte, kde máte uvolňovače, a dokážete je instinktivně použít.
Shrnutí
Smiřte se s faktem, že parašutismus je nebezpečný sport a strach k
němu do jisté míry patří. Vezměte tento strach na vědomí a přijměte
jej. Snažte se jej využít pro vlastní bezpečnost, aniž byste mu
dovolili, aby vám bral radost ze sportu. S rostoucími zkušenostmi
zjistíte, že pocity strachu ztrácejí na intenzitě. S každým dalším
seskokem bude popisovaný „vědomý“ způsob myšlení stále více přecházet
do podvědomých myšlenek a činností. Pokud se naučíte zvládat strach v
situacích, které přináší parašutismus, dokážete to i kdykoli jindy v
životě.
Komentáře (2)
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář. Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..